Pivní styly, které nejčastěji vznikají v našem pivovárku.
Český ležák
V naší zemi dlouhodobě nejoblíbenější a nejrozšířenější pivní styl. Vzniká dekokčním rmutováním, chmelen nejčastěji typickými českými chmelovými odrůdami (Premiant, ŽPČ, Sládek), kvašení spodní. Aroma sladové a chmelové, v chuti převládají sladové tóny, na závěr se projevuje příjemná chmelová hořkost. Bohatá a hustá pěna, barva zlatá, říz střední. Obsah alkoholu nejčastěji mezi 4,5 – 5,5 % obj. EPM (extrakt původní mladiny) v rozmezí 11,0 –12,99 %. Zásadní a důležitou vlastností je tzv. pitelnost – touha dát si po dopití jednoho kousku další…
Legenda praví, že tento styl se zrodil v roce 1842 díky jednomu bavorskému sládkovi v jistém českém městě, které bylo do té doby známé i tím, že se tam produkovalo velmi špatné pivo. Faktem je, že český a německý ležák jsou si v mnohém podobné. Česká verze je ale mírně tmavší, méně perlivá a více aromatická.
Vídeňský ležák
Často se označuje za vídeňskou odpověď na český ležák, ovšem v rodném listu má letopočet ještě starší, a to 1840. Tehdy vídeňský pivovarník Anton Dreher „vymyslel“ a stvořil spodně kvašené pivo, které sice časem upadlo téměř v zapomnění, ale uchytilo se díky rakouským vojákům Maxmiliána Habsburského v Mexiku. Ve Vídni se vaří minimálně, ale díky produkci minipivovarů – v Evropě i v Severní Americe – je v posledních letech opět docela populární.
Základní sypání představuje vídeňský slad, barva tohoto piva bývá zářivě jantarová až červeno-měděná. Můžeme mluvit o polotmavém pivu. Chuť je hebká sladová se sušším chmelovým dozníváním, hořkost nižší až střední. Podíl alkoholu od 4,5 do 5,9 % obj.
Černý ležák
V Čechách je nejproslulejším zástupcem Flekovská třináctka, ale je už celá řada dalších pivovarů, kde se do tohoto stylu – mezi řadou pivařů bohužel neprávem opomíjeného – pouští. Tmavé speciální pivo bavorského typu, k výrobě se nejčastěji používají čtyři druhy sladů a český aromatický chmel. Plná a výrazně sladová chuť, jemná hořkost. Obvykle trochu silnější pivo (5 až 6 % alk.).
American Pale Ale
I tento pivní styl má svou legendu týkající se vzniku. Na začátku byl kalifornský pivovar Sierra Nevada, nová chmelová odrůda Cascade a základ klasických anglických „ejlů“. Inspiraci pak pobrala v podstatě kompletní minipivovarnická scéna v USA a Kanadě a pivo se stalo doslova ikonou. Barva se pohybuje od tmavě zlaté k měděné. Chuť výrazně chmelová, aroma citrusů, borovic a květinových tónů. Hořkost často prostupuje od prvního doušku až po doznívání. Velmi osvěžující pivo. S alkoholem od 4,5 až po 6 % obj. Tam, kde je nižší alkoholová „voltáž“ se někdy mluví o „session IPA“.
American IPA
Silnější a chmelovější verze APA. Výrazně hořké pivo se spíše středním sladovým tělem. Barva tmavě zlatá až bronzová, typické je použití výrazně aromatických amerických odrůd chmele (Cascade, Centennial, Citra, Columbus, Chinook, Simcoe, Amarillo…), stejně tak i australských a novozélandských. Typickým postupem je studené chmelení. Styl vhodný k neustálému experimentování, výrazně se od původního anglického IPA liší. Alkohol od 5,5 do 7,5 %. Pivo by se nemělo servírovat podchlazené, aby v něm vynikly aromatické tóny.
Black IPA
Zdánlivě protichůdný název. Silnější černé a hořké pivo s alkoholem v obvykle od 6 do 9 %. Kombinuje tóny pražených kávových zrn s citrusovým charakterem amerických chmelů z pacifického severozápadu, takže i tady by měly vyniknout rysy typické pro American IPA.